TEL.: +420 222 315 255

PO-PÁ: 9.00 - 17.00h

Výživné mezi rozvedenými manžely

Rozvodem manželství, tedy právní moci rozsudku o rozvodu manželství, zanikají mezi manžely všechna práva a povinnosti, a to jak osobního, tak majetkového charakteru. Bývalí manželé by měli být schopní po rozvodu se samostatně živit a k výživě rozvedeného manžela by mělo docházet pouze ve výjimečných případech.  

Rozvod může za určitých situací způsobit výrazný zásah do finanční situace jednoho z manželů, a pokud by rozvod manželství zapříčinil, že rozvedený manžel není schopen se živit samostatně, má vůči němu bývalý manžel za níže definovaných okolností vyživovací povinnost. V případě že se výživné na rozvedeného manžela neplní dobrovolně, můžedotčený rozvedený manžel podat soudu návrh na určení výživného rozvedeného manžela. 

Účelem zákonné úpravy výživného manželů je částečná kompenzace ekonomické nerovnosti a rozdílné ekonomické úrovně po rozvodu manželství. 

Vznik práva na výživné pro rozvedeného manžela je možný až v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství, přičemž je důležité upozornit, že právo na přiznání výživného pro rozvedeného manžela není vázáno na případnou dříve přiznanou vyživovací povinnost manželů. 

Soud musí při svém rozhodování zohlednit v řízení pro přiznání výživného a případně určení jeho výše následující kritéria: 

  • Neschopnost žalujícího manžela se samostatně živit, přičemž tento stav má původ v manželství nebo v přímé souvislosti s ním. Bývalý manžel nemá za tohoto stavu vlastní příjem, příjmy z majetku atd., anebo jeho příjem je nepostačující na úhradu svých osobních potřeb. Táto neschopnost může být způsobená například péči o nezletilé děti, nebo je pokles výdělkových schopností způsoben poklesem kvalifikace.
  • Spravedlivý důvod na výživné, kdy lze po bývalém manželovi spravedlivě požadovat výživné. Je nutné posoudit tento požadavek s kritériem dobrých mravů.
  • Trvání manželství a časový odstup od rozvodu manželství rozhoduje především o otázce, zda výživné vůbec přiznat, a případně v jaké výši, a to s ohledem na vyžadovaný původ odkázanosti v manželství.
  • Zda si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, i přestože mu v tom nebránila závažná překážka. Zákonodárce tím usiluje o omezení případů, kdy by jeden z bývalých manželů chtěl evidentně zneužít příznivou ekonomickou situaci bývalého manžela, aniž by se sám jakkoli snažil o změnu své situace. 
  • Zda si rozvedený manžel mohl zajistit výživu účelným hospodařením se svým majetkem. Bývalý manžel nemá nárok požadovat výživné, jestliže disponuje majetkem a jeho životní úroveň je zajištěna již dostatečně. 
  • Zda se rozvedený manžel podílel v průběhu manželství na péči o rodinnou domácnost.
  • Zda se rozvedený manžel vůči bývalému manželovi či osobě blízké nedopustil činu povahy trestného činu, čímž by přiznání výživného bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Objektivním důvodem pro odmítnutí přiznání výživného by bylo, jestliže byl bývalý manžel pravomocně odsouzen pro trestný čin vůči bývalému manželovi, nebo pokud byl pro takový skutek zproštěn z důvodu deliktní nezpůsobilosti, anebo i kdyby nebyl stíhán pro takový skutek, nicméně je nepochybné, že se takový skutek stal. 
  • Výčet hledisek, které musí soud vzít v potaz však není omezený, jelikož zákonodárce umožňuje, aby soud při svém rozhodování mohl v rámci svého volného uvážení vzít ohled i na další závažné důvody. 

Za doby trvání manželství má rozsah výživného zajistit v zásadě stejnou hmotní a kulturní úroveň. Zánikem manželství však zanikají mezi manžely majetkové vztahy, a proto není legitimní požadovat stejnou životní úroveň. Proto zákon přiznává požadovat po bývalém manželovi přiměřenou výživu. Soud použije pro stanovení rozsahu výživného hledisko proporcionality neboli přiměřenosti. Odůvodněné potřeby bývalého manžela tak budou kryty v rozsahu přiměřené výživy, a bude tomu tak i za situace, kdy by měl bývalý manžel možnosti krýt potřeby v rozsahu převyšující standard. Výživné pro bývalého manžela bývá nejčastěji poskytnuté v peněžité formě, nicméně je možné se dohodnout i na jiné formě plnění – například plnění může být i ve formě bezplatného užívání bytu apod.


Dohoda manželů

Zákon upřednostňuje, aby se manželé nebo bývalý manželé na poskytování výživného po zániku manželství dohodli, a to jak o výší, délce, tak i způsobu plnění. 

Forma a obsahové náležitostí dohody manželů na poskytování výživného pro rozvedeného manžela závisí od toho, v jakém okamžiku je dohoda uzavíraná. Pokud je dohoda o výživném po rozvodu součástí ještě předmanželských smluv, je nutné jí opatřit ve formě veřejné listiny. Za situace, kdy je dohoda předkládaná v rámci rozvodu manželství bez zjišťování příčin rozvratu, je vyžadováno, aby byla opatřena v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Forma dohody není obligatorně vyžadovaná, za situace, kdy ji uzavírají již rozvedení manželé. 


Odbytné

Místo výživného si mohou rozvedení manželé smluvně sjednat jednorázové odbytné. Odbytné představuje jednorázové poskytnutí předem dohodnuté částky a jež pokrývá právo na výživné v plném rozsahu, čím zajišťuje mezi bývalými manžely vyrovnání a způsobuje zánik práva na výživné. 


Sankční výživné

Zákon umožňuje za určitých okolností rozšířit rozsah vyživovací povinnosti, kdy může stanovit vyživovací povinnost v rozsahu zásadně stejné životní úrovně obou manželů i po rozvodu. 

K přiznání sankčního výživného může být přistoupeno v případech, kdy se manželé na rozvodu nedohodli, nebo jeden z manželů nesouhlasil se zánikem manželství, a jestliže tento manžel rozvod svým chováním nezapříčinil a byla mu rozvodem způsobená závažná újma. Závažná újma může být osobního i majetkového charakteru. Při posuzování stavu odkázanosti bývalého manžela musí oprávněný manžel doložit vznik závažné újmy způsobené rozvodem. Soud rovněž při přiznání a určení výše sankčního výživného přihlédne k schopnostem a majetkovým poměrům bývalých manželů – soud bude zkoumat jak poměry povinného, tak i oprávněného. Nelze opomenout ani příčiny rozvratu manželství nebo i kritérium dobrých mravů. 

V případě, že soud přizná nárok oprávněného manžela na výživné v rozsahu stejné životní úrovně po rozvodu manželství, je nutné, aby soud stanovil i dobu během které musí být sankční výživné poskytováno. Zákon přiznává výživné v rozsahu stejné životní úrovně po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však na tři roky od rozvodu manželství. Sankční výživné nelze přiznat bývalému manželovi, který se vůči druhému manželovi dopustil jednání naplňující znaky domácího násilí, a to ani když by splňoval podmínky pro jeho přiznání. 


Zánik práva na výživné

Právo na výživné zaniká, pominou-li důvody, pro něž bylo přiznáno. Standardně nárok na výživné pro bývalého manžela zaniká uplynutím doby, na níž bylo soudem přiznáno, nebo když oprávněný manžel nabude schopnost sám se živit – jestli oprávněny získá pravidelný příjem, nebo za okolností kdy uzavře nový sňatek anebo vstoupí do registrovaného 

 

 

 

 

 

ARSYLINE 2016
Varování

Zavřít